Polštář s medvídkem

Polštář s medvídkem

Medvídků není nikdy dost…

A tak jsem si jednoho nakreslila na polštář. Medvídky mám moc ráda, hlavně ty staré plněné slámou, co už něco pamatují. Vždycky si říkám : „Komu asi patřil, kdo si s ním hrál ?“ Toho v hnědých kalhotkách jsem měla jako malá holčička, všude jsem ho nosila sebou. Uši a oči už nemá původní. Medvídků mám víc, někteří by potřebovali do medvědí nemocnice opravit. Já je ale nechávám záměrně tak, jak jsou.

Za zrodem prvního předchůdce plyšového medvídka (okolo r.1894) stojí švadlena Margareta Steiff a její synovec Richard Steiff. Jméno Teddy medvídek dostal podle amerického prezidenta Theodora Roosevelta (měl přezdívku Teddy), který prý na lovu odmítl zastřelit medvědici, protože měla mládě a lov opustil.

A víte, že se slaví i Mezinárodní den plyšových medvídků ? V tento den přinášejí děti do škol nebo dospělí do práce své oblíbené medvídky, povídají si o nich, dávají si dárky, jedí dorty. Určení datumu se na internetu liší, tak nevím, kdy to medvědi u nás budou slavit…

Za zrodem prvního plyšového medvídka (okolo roku 1894) stojí švadlena Margareta Steiff a její synovec Richard Steiff. Jméno Teddy medvídek získal podle jména amerického prezidenta Theodora Roosevelta, který se medvědího mláděte zastal na lovu.

Jednoho jsem si nakreslila na polštář. Medvědy mám moc ráda, hlavně ty staré, plněné slámou, co už něco pamatují. Vždycky si říkám : „Komu asi patřil, kdo si s ním hrál ?“ Toho v hnědých kalhotkách jsem měla jako malá holčička, všude jsem ho nosila sebou. Uši a oči už nemá původní. Ostatní jsem buď dostala, nebo si je koupila, mám jich ještě víc. Někteří by potřebovali do medvědí nemocnice opravit, ale já je nechávám záměrně v původním stavu.

46 komentáře k článku: Polštář s medvídkem

  1. Velmi půvabné, medvídci moc hezky zapózovali. Polštář je suprový, dýchlo to na mě všechno kouzlem starých časů, nostalgií vonící po sušených květinách, levandulovém mýdle a ještě něčím nedefinovatelným, co si spojujeme se vzpomínkami na dětství. 🙂

  2. Leni, pěkný polštářek s meďoškem. Toho žlutého jsem měla, dala jsem mu jméno Vinat, kde jsem ke jménu příšla, nikdo neví 🙂

  3. Leni, polštář je parádní a medvědí parta také. 👍👍
    Mívala jsem toho velkého tmavého. Už byl chudák takový olysalý. Skončil někde u nás doma. Na půdě máme medvěda po mém manželovi, sedí si tam v pytli, obložen kuličkami proti molům a čeká. Asi až ho objeví někdo, kdo přijde po nás.

  4. Já jsem přemýšlela, jestli jsem nějakého medvěda měla – a měla a mám. A ten by se ti líbil. Přivezla ho mamka z Ruska, a měl v ruce soudek medu a když se natáhl, tak se pohyboval. Už by potřeboval také opravit, je ve skříni, ale z nostalgie si ho nechávám. Krásně jsi medvídka nakreslila.

    • Jani, děkuju Ti za návštěvku a komentář. Dřív jsem medvědy často přestrájela (ne v dětství, jako teď :o) ), nyní to dost flákám. I když – na vánoce byli ve slavnostním a teď jsou v zimním. L.

  5. Souhlasím, medvídků není nikdy dost. Polštář s medvídkem se mi moc líbí i Tvoje medvědí parta. Vzpomínám na médi, které jsem měla jako malá. Jednoho hodně starého, jeho barva hrála do zelena. Pak velkého hnědého, toho jsem dostala k Vánocům a žlutého, který měl v horních packách kroužky. Myslím, že byl koupený v Ruské knize. A nakonec dva malé šedé medvídky, které mi ušila mamka. I moje panenky mají pár medvídků, jednoho mi ušila Vendy W, je to kouzelný méďa z rifloviny.

    • Růženko, to jsi měla medvídků – já měla jen toho jednoho ( v hnědých kalhotkách na fotce). Jsem ráda, že i Tvoje panenky mají své medvídky a hračky. I dospělí si přeci můžou hrát. A já si hraju taky moc ráda. Říkali mě : „To Tě přejde…“ Nee, nepřešlo.

  6. Medvídek slaměnej,
    je lepší než dřevěnej
    Jednička je polštářkovej,
    hezky si ho chovej,chovej.
    Až ho ho hezky pochováš,
    krásně na něm pospinkáš.
    Medvídci tě budou hlídat,
    a pohádky ti povídat.
    Nejlepší je o Marušce,
    o té malé hezké vnučce.
    Áďa s Ančou nevědí,
    že tě hlídaj medvědi.

  7. Prvně děkuji za milé a krásné komentáře na mém blogu! Moc mě potěšily 🙂
    A ta sbírka medvídků je nádherná. Moc se mi líbí tito medvídci, právě, když jsou starší a jde to na nich vidět, fascinuje mě, kolik toho už asi musely prožít. Sama ale bohužel žádného nevlastním.
    Před lety jsem byla ve Vánočním domě v K. Varech a tam mají právě mimo jiné ohromnou sbírku medvídků, to se mi líbilo.

    • Barborko, děkuju za návštěvu a komentář. O Vánočním domě na zámečku Doubí v Karlových Varech vím, ale nebyla jsem tam. Chtěla bych ho vidět. Měj se hezky. L.

  8. Leni,to je úžasné povídání o medvídkách.Polštářek je moc krásný.Jako malá jsem měla také svého medvídka a možná ještě přežil i moje děti.Po vnoučatech mi tu asi nějaký medvídek taky zůstal,jinak jsem hračky po nich dala neteři do dětského domova,kde dělá ředitelku.
    Moc krásný příspěvek.
    Měj hezký víkend

  9. Medvídek se prostě neokouká. Taky jsem jako malá medvídka měla. To byl ještě ten vycpaný zřejmě slámou. Já si pamatuji lehce šedého, ale mamka říkala, že byl původně běloučký :-).
    Měla jsem ho moc ráda a dlouho jsem si s ním víc hrála než s panenkou.
    Tvoje medvědí parta je prima a ten polštář to společenství jistí.
    Hezký víkend, Lenko !
    Hanka

    • Hani, souhlas. Medvídek je prostě krásná tradiční hračka, roztomilý společník pro malé i velké. Navíc neutrální – je pro holky i pro kluky. Děkuju Ti za zastavení. L.

  10. Kdo by je nemiloval! Nádherný polštář i moc krásné povídání a sbírka!
    Leni, děkuji za potěchu oka a duše.
    Měj hezkou sobotu, Helena

    • Helenko, děkuju. Já bych sbírala horem dolem, ale kam s tím ? Barák není nafukovací a mě se líbí všechny možné staré věci. Tak se musím krotit, aby to tu nebylo jak v muzeu. Měj se hezky Lenka

  11. Lenko, polštář je moc hezký, zrovna tak další pochvala za krásný blog. ☺ ♥ ☺ Jednou při změně zaměstnání mě sestra darovala malého medvídka, abych v té nové práci nebyla tak sama. Putoval se mnou mnoho let, až jednou spadl do velkého hrnku čaje a celý se rozlepil, nešel opravit a tak jsem se s ním nerada rozloučila.

  12. Polštářek s medvídek je moc krásný. A dortíčky a zákusky z minulého příspěvku se ti také moc povedly, vypadají jako opravdové. Vnučky musely mít radost.
    Jinak koukám, že máme stejný diář, také jsem ho dostala. Měla jsem ho už loni, a osvědčil se.

    • Katko, děkuji moc za návštěvu na blogu. Jo, vnučky radost z cukráren měly. A já z diáře od K.W. taky. Ten je krásný, viď ? Diář používám léta, ale vždy jsem měla jen takový tenoučký obyčejný. Takhle pěkný nikdy. Dostala jsem k němu plno nálepek a washi pásek, tak zapisuju, lepím a baví mě to moc. Měj se pěkně L.

  13. Lenko, medvědi jsou nádherní. Sama jich mám také docela dost, ale už další ani nesháním, bych byla jako v medvědáriu. S těmi brýlemi je to super nápad. Zdravím ☺☺☺

  14. Leni děkuji ti za přehlídku tvých medvídků. Mám je také moc ráda, ale bohužel z dětství nemám ani jednoho. Měla jsem jednoho bleděmodrého, malého – ráda na něj vzpomínám, ale v době dospívání jsem ho poslala dál – jak nerozumná jsem byla.
    Přeji ti pohodové dny. Iva

  15. Jsou úžasní! Já ti ani nevím, jestli jsem měla nějakého medvídka když jsem byla malá, ale určitě jsem měla malou plyšovou opičku, kterou jsem před dvaceti lety, když jsem po biootci zdědila chatu kam jsem jezdila jen jako opravdu malá a pak už jsem tam až do té doby nikdy nebyla tam objevila, stejně jako panenku kterou mi přivezl z Německa když mi byly asi tři roky. A ještě jsem měla milovaného kocoura v botách, který dostal ještě dva stejné kamarády, které jsem mu přinesla od popelnice kde chudáci seděli na dešti, což jim nedělalo dobře neb jsou také ještě plnění slámou. Ty měli moje děti a teď je má tady na hraní i s ostatníma plyšákama vnučka. Ale na chatě mám asi kolem třiceti možná i víc medvídků, které jsem já nebo moje maminka či dcera zachránila taky vyhozené, nebo v případě dcery zakoupené na hrabáku. Jsou různých velikostí, stáří a podob. Takže až tam jednou vnučka přijede tak se z nich zblázní. Jí jsem šila dva džínové. Ale ještě něco musím říct, když jsem viděla fotku jak sedí pěkně jeden za druhým, tak ten s těmi kulatými brýlemi mi okamžitě připomněl Ondřeje Havelku a jeho hudebníky. Oni občas takhle při vystoupení stojí za sebou. No prostě retro je retro!

  16. Jé, Vendy tos mě rozesmála s tím Ondřejem Havelkou. Máš pravdu, že jsou takhle seřazení Melody Makers. A ty mám taky ráda. Já jsem úplně první hračku, na kterou si pamatuju měla maličkého plyšového pejska. Byl plněný slámou a dodnes ho mám schovanýho. Chybí mu jedno ucho. Děkuju Ti moc za návštěvu.

  17. Leni, to je krásnej medvídek! Je vidět, s jakou radostí tvoříte. Díky za rozšíření obzorů ohledně medvídků, to zas budu doma dělat chytrou 🙂 Anička

Napsat komentář: Vija Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *