Moje hračky

Moje hračky

Na jakou hračku z dětství nejraději vzpomínáte ? A máte ještě nějakou ?

Tím, že jsem moc hraček neměla a byla na ně hodně opatrná, mám je stále všechny. Mojí první panenkou byla gumová Hanička. Šatičky, co má na sobě uháčkovala moje mamka, já jsem měla ty samé.

Další následoval maličký plaváček, pro kterého jsem si udělala domeček z krabice od bot, to mě moc bavilo. Fialový obleček na větším plaváčkovi je úplně první věc, kterou jsem kdy uháčkovala (podle toho to taky vypadá :o)), ještě jsem v té době nechodila do školy. Háčkovat jsem začala dříve než číst.

Později jsem postupně dostala panenky Ivanku, Zuzanku a červený kočárek. Obě panenky mají stále původní oblečení, v kterém jsem je dostala. Větší Zuzanka byla moje nejmilejší panenka, s ní jsem si tolik vyhrála… Mamka mě pro ni ušila plno šatiček.

Měla jsem dva plyšáky – malého pejska a medvídka, oba jsou vycpaní slámou. Medvídkovi už jsem musela vyměnit uši a přišít nové oči. Dávala jsem je spinkat do dřevěné postýlky, peřinky od babičky jsou také původní.

Tak to bylo celé moje království, chybí jen kašpárek – maňásek (toho mě v dětství rozkousal pes). Nesplněným přáním bylo mít dětské nádobíčko a hlavně panenku mimino, to jsem kamarádce záviděla. Mělo pootevřenou pusinku s dvěma zoubky. Když jsem se po dlouhé době odvážila mamce o svém přání povědět, řekla, že už jsem na hraní velká. Ale já nebyla a nejsem ani teď… Přesně to samé mimino, po kterém jsem tak toužila jsem objevila ve čtyřiceti v jednom antiku. Ani jsem se nepodívala, kolik stojí a hned po něm chňapla…

64 komentáře k článku: Moje hračky

  1. To je hezký vzpomínkový článek, Lenko. Já už nemám z dětství hračku žádnou a i panenky po dceři jsem rozdala. Zůstalo nám pár plyšáků po dětech, které sem tam ještě o nějakého rozmnožíme. Ale pamatuju si, že jsem na jedné pouti dostala od strýce kaučukovou panenku a nechtěla jsem ji, styděla jsem se, že je nahatá. Tak mi maminka přes noc, jako dárek ušila několikatery šatičky Ani na kočárek si nepamatuju, jen jsem s ním na jedné fotce ještě v předškolním věku. Asi bylo na stěhování na Moravu více potřebnějších věcí. 🙂 Hezký slunečný den.

  2. Minulé hračky našeho mládí dlouho vydržely. I proto, že nebylo mnoho vzruchů pro holčičky a taky se poškozené hračky různě opravovaly, přešívaly se na ně šatičky. Je zajímavé, že kluci i když se k hračkám dostali, spíš je rozebírali…

    • Milá Kitty, to máš pravdu. Hračky se opravovaly, možná byly i kvalitnější. A taky jich tolik nebylo… Můj brácha měl taky medvídka jako já, zajíce, koníka a auta. Ahoj L.

  3. Moc hezké vzpomínky a já obdivuji i polštářky s krajkama. Já si nevzpomínám, že bych měla panenky, naši stavěli a peněz nebylo nazbyt, tak to suplovali co si vzpomínám i kukuřičné šišky. Až v pozdním-důchodovém věku jsem si koupila 2 panenky a myslím když mi bylo 60? nebo těsně po, tak mi manžel jako dárek k Vánocům koupil panenku, cca 50cm starou paní v klobouku s brýlema a pejskem na vodítku, co jsem tajně obdivovala za výlohou, ale mi připadala na rozmar staré bábi dost drahá. Ach jo, to jsem se hezky zasnila. Hezký den – Míla

      • Ahoj Leni,moc hezký psaní vzpomněla jsem si na mou oblíbenou panenku musím si oni říct bráchovi bydlí v domku po rodičích.Na mé panenky hlavně šila a pletla moje babička byla hodně šikovná.Dekuji za vzpomínkový článek.Mej se moc hezky.Iveta

  4. Milá Lenko, mne hned tak něco nedojme, ale tento tvůj článek a fotky, málem mi ukápla slza. Já jsem jako nejstarší ze 6 dětí hračky asi neměla, nepamatuji se, že bych měla panenku, ale nejmladší bráška měl hodně medvědů a já ty živé panenky – sourozence, o které jsem se musela starat.Takže oběma vnučkám jsem pořídila jak plyšáky, tak panenky a kočárek jeden já a jeden dcera. Šití a háčkování na ně pak mne dost bavilo.
    U tebe je milo se zastavit. Jiřina z N.

  5. Zavítala jsem k vám z odkazu od Verunky a přivítal mě takový krásný milý článek, puvodních hraček svých i po našich dětech mám doma spoustu, panenky podobné vašim, proutěnou košinku , ale velkou co byla muj opravdový kočárek, i panenku takovou tu bakelitovou ještě mojí maminky, cinkacího medvěda co jsme s ním při prvních narozeninách u dortu….je toho opravdu hodně…..děkuji za vybavení všech těch vzpomínek.
    Mějte krásné jarní dny. Aťka

    • Aťko, vítám na blogu a nabízím tykání, ju. Ten proutěný bílý kočárek jsem dostala coby dospělá od jedné milé paní. Věděla, že miluju staré věci. Mám ho v obýváku a dávám do něho válecí deky. Cinkacího růžového medvídka měli moji synové také. Měj se moc hezky a děkuju.

  6. Lenko, to je nádherný článek dětských vzpomínek. Obdivuji, že většinu svých hraček máš. Já jsem měla jednu mrkací panenku s vláskama a miminko ve velikosti opravdového miminka, Peřinky i oblečení na ně šila moje mamka, byla vyučená a všechno bylo šité opravdu poctivě. Z dětství mám kočárek pro panenky, nastavitelnou sedačku. Tu košatinku ti závidím, kdysi jsem po ní toužila a byla šance koupit jí od jednoho kolegy. Zasáhla však manželka, přestože se kočárek do té doby povaloval na půdě, škoda.

    • Evi, ahoj. Košatinku jsem dostala už jako dospělá od jedné staré paní, věděla, že jsem kramářka a chtěla mě udělat radost. To mimino jsem chtěla půjčit vnučkám na hraní, ale nenadchlo je, říkaly – babi, už ho můžeš odnést. Nemluví, nezpívá, nic nedělá – jen je panenkou a to je asi málo…

  7. Leni,to je krásný článek.Zavzpomínala jsem na dětství.Já si hrála hlavně s panenkama a to hodně dlouho.Měla jsem takové gumové malé s krásnými vlasy.Šila jsem si na ně,z krabice měly pokojíčky.Tak jsme si hrály všechny holky z domu.Obsadily jsme schody a když šli sousedé museli nás překračovat.Měly jsme se sestrama i velká mimina a s těmi si hrála i vnoučata.A nakonec jsem pannu prodala sběratelce.Hračky po sobě nemám,ale mám tu plyšáky po vnoučatech.
    Měj se hezky

    • Jitu, zdravím. Já jsem po tom miminu tak moc toužila, ale nebylo mě dopřáno. Já si hrála s panenkama strašně moc dlouho. Myslím,že jsem přešla plynule z vození kočárku pro panenky do vození kočárku se synem, měla jsem ho v devatenácti. L.

  8. Leni máš krásné hračky i vzpomínky na dětství. Já jsem panenky moc neměla. Jednu bakelitovou, která mi shořela, když jsme vyhořeli a pak malinkatou na kterou jsem si šila oblečky. Kde skončila, vůbec netuším. Jinak jsem měla na hraní dřevěné špulky od nití ( táta byl krejčí) a dřevěné krabičky od zápalek ze kterých jsem si tvořila pokojíček pro panenku a také jsem měla různé odstřižky z látek a z těch jsem si tvořila doplňky. Pamatuji i na barevné kostky s motivy pohádek. S tím jsem si jako dítě vystačila. V létě jsem spíše nějaká po zahradě a pak když jsem povyrostla tak byly práce v hospodářství. Na venkově jsme to tak měli skoro všichni.

    • Jaruško, děkuju za milou vzpomínku. Dřevěné špulky se mě odmalička moc líbily, taky jsem si s nima hrála, mám je po babičce schované. A barevné pohádkové kostky dostal bráška, tak mi je půjčoval. My jsme byli také pořád na vesnici u babičky, tam jsem byla nejraději. Lenka

  9. Lenko, to tvoje vysněné miminko jsem jako holka měla taky. I gumovou Haničku. Všechny panenky po mně zdědila neteř. Takže doma máme už jeh nějaké kousky po synovi – opičku Žofku, myšku Hrabalku a medvěda Delviťáka (z jedné z prvních reklamních akcí někdy z poloviny 90tých let se známkami, co se vylepovaly do karty a za plnou byl medvěd, který se stal velkým oblíbencem).
    Díky za článek, hezky jsem si zavzpomínala…

    • Stáňo, zdravím. To miminko měla moje kamarádka z dětství Iva,někdy mě ho půjčovala. Měla na něho upletených plno oblečků. Myšku Hrabalku měl můj nejstarší syn taky, úplně jsem na to zapomněla. Měj se hezky. L.

  10. Leni tak to jsou nádherné vzpomínky a také jsem měla takovou panenku bez vlásku a kočárek to jsem se vtakovém vozila ha ha košatina byla super aspon tam tak nefoukalo ..Moc děkuji za milé vzpomínky hezký den popřeji a opatruj se..

  11. Leni, nádherné vzpomínky. Připomněla jsi mi i moji panenku. Já, vzhledem k tomu, že jsem nejstarší ze tří, nemám žádné hračky dochované. Šly do dalšího kola. Měj pohodový den.

  12. Já jsem měla dlouho jako malá nejraději medvídka, kterého si pamatuji už takového zašedlého, byl prý bílý- říkala mamka. Měla jsem kaučukového Pepíka, ale chtěla jsem panenku holku, tak mi Ježíšek přinesl na něj holčičí garderóbu a já v něm už pak viděla tu holku. Od sestřenice na prázdninách jsem si přivezla moc hezkou panenku. Nebyla mrkací,ale měla krásně modré skleněné oči a hezký vylisovaný účes. Hodně jsem si hrála s tzv.patnáctkou – to byla panenka 15 cm vysoká. Na tu jsem si šila a dělala pro ni pokojíčky ap. Kočárek jsem měla po sestřenici – sporťák a já tak chtěla kočárek hluboky. No neměla. Pamatuji se, že jsem měla i malou plechovou žehličku. A abych nezapomněla, měla jsem krásnou kolíbku, kterou vyrobil strýc a můj taťka na ní nakreslil a vypálil ornamenty. Věnovala jsem jí neteři- už je hračkám dávno odrostlá, takže teď kolíbka leží v sklepě u švagrové. Pořád si říkám, že bych si ji mohla odvézt, ale zatím k tomu nedošlo.
    Moc prima příspěvek, zavzpomínala jsem si :-).
    Hezké dny, Lenko !
    Hanka

  13. To jsou poklady, které se ocení v každém věku. Je to taková hmotná kronika našeho dětství.
    Bohužel můj poklad dětství moje máma zlikvidovala, jen jsem vyletěl z rodného hnízda. Dodnes vzpomínám hlavně na voňavého plaváčka, kterému jsem ušila, upletla i uháčkovala velkou garderóbu, s velkou nostalgií.

    • Renčo, moje mamka by mě to taky vyhodila, kdybych si to nevzala všechno při stěhování, tím jsem si ty věci zachránila. I můj voňavý plaváček měl spoustu oblečků, strašně mě to bavilo. Ahoj L.

  14. To je krásná sbírka a tolik vzpomínek, co se k hračkám musí vázat! Já jsem podobně jako Ty po mrkací panně toužila po autíčku na ovládání, nu nedostala jsem jej ze stejného důvodu, že prý už jsem na něj veliká… Až budu mít jednou dítě, tak jsem si jistá, že autíčko na ovládání bude jednou z prvních hraček. :))

    Jinak mě nejvíce bavily stavebnice, plyšáci, knížky a dětské deskové hry. Část mám ještě u rodičů doma, tak třeba ještě poslouží další generaci.

  15. Ahoj Leni,máš krásné vzpomínky na dětství,je dobré.že sis zachovala panenky a kočárek.Já jsem to štěstí neměla,narodila jsem se na začátku druhé světové války a mé vzpomínky jsou jak jsem s rodiči často utíkala do krytu ve sklepě.Spávala jsem na hromadě uhlí v neckách a slyšela sirény a výstřely Němců jak vyhazovali do vzduchu mosty ve městě.Po válce žádné zboží dlouho nebylo,přesto mi tatínek vlastnoručně vyrobil dřevěnné hračky a maličké loutkové divadlo.Vyrobil mně i dřeváčky na chození,které mám schované dodnes.To už mi bylo 6 let a první panenku mi rodiče někde sehnali.Podědila ji pak za 8 let sestra a ani nevím kde skončila.Přesto i ve svých 82 letech na dětství ráda vzpomínám.Měj se hezky a opatruj své poklady..

    • Eliss, s plaváčkem ve fialovým oblečků jsem si taky moc ráda hrála a hlavně byl mým prvním objektem pro háčkování. Vyrobila jsem pro něj spoustu soupraviček, nosila jsem ho ve žlutém plastovém košíčků všude sebou. Ahoj L.

  16. Jednu svou panenku, která po natažení klíčkem se hýbala a říkala „mama“, jsem půjčila pro jednu holčičku s tím, aby mi ji pak vrátily – ale ta maminka jí klidně dala pryč. A druhou panenku mám dodnes, ušila jsem pro ni před pár lety šatičky a sedí na židli v pokoji. Nejraději jsem ale měla nějaké šedivé plyšové slůně, které bylo úplně olysalé a rozpadlo se, Bylo také vycpané slámou. Krásně jsi uchovala své hračky.

  17. Leni, to je krásný vzpomínkový příspěvek. Některé z tvých panenek jsem měla i já, oblečky taky háčkovala mamka a později já. Ráda jsem si taky zavzpomínala.
    Měj hezký den. Helena

    • Helenko, je vidět, že jsme téměř stejně staré… A taky tenkrát nebyl takový výběr hraček, vlastně ničeho. Ten červený kočárek, co jsem měla se prodával jen ve dvou barvách, bílý a červený. Děkuju, L.

  18. Vážně dojemný. Nemám nic, asi jsem je v pubertě vyhodila, nevím, jsem takový vyhazovací a pak mě to někdy mrzí. Možná jsou nějaké u mámy ve sklepě, ale tam je takový bordel. že nemám odvahu se tam podívat.

    • Míšo, já jsem vetešnice, ale už jsem také dala plno věcí pryč a potřebovala bych pokračovat… Nepřej si vidět náš sklep ! Ale už se na něj chystám, a když začnu vyhazovat, tak pak to zase jede, že bych vycházela všechno… Ahoj L.

  19. To je hezký článek. 🙂
    Já měla jako malá ráda plyšáky. Měla jsem asi tak patnáct medvědů, plus asi deset Me To You medvědů. Všichni jsou na půdě, včetně panenek, na které mi prababička šila oblečky a pak jsme je šily spolu.
    Měj hezký den a užij si víkend. 🙂

  20. Leni, dětskou hračku z mého mládí doma nemám….ale u našich jich je dost pro vnoučata))) Jinak kočárek i tu postýlku i tu panenku…to vše jsem měla i já. Díky za připomenutí krásných okamžiků dětství. Měj se hezky a přeji poklidný víkend.
    P.S. zjistila jsem, že mi komentáře od tebe padají do spamů.

  21. Leni, máš krásné hračky . Některé panenky jsem měla taky a ten červený kočárek jsem měla v bílé barvě . Bohužel už ho nemám, ale některé hračky se mi zachovaly a s krásnou malovanou kolébkou už si hraje vnučka. Mám i panenku mé mamky, kterou dostala od své babičky , tu si opatruji. Děkuji za hezké vzpomínky.
    Měj se krásně , přeji prima víkend.

    • Jani, zdravím. Ten kočárek se prodával jen v bílé a červené barvě, ne jak dnes že je takový výběr. Bílý měla moje kamarádka, které jsem záviděla právě to mimino… Tak to musí být určitě krásná panenka po mamince! Já si takhle opatruju staré pohádkové knížky, někdy ukážu. Děkuju a ahoj Lenka

  22. Leni, to je krásná vzpomínka. Některé panenky máme na půdě taky. Už dlouho se tam chystám jít uklízet. Snad na to letos dojde🥰

  23. Ahoj Leni,
    já jsem moc panenek neměla. pamatuji si jen jednu, která nebyla barbína (a i těch bylo dost málo, táta byl proti nim). Kupoval mi ale plyšová zvířátka, protože moji první a druhou třídu byl v Německu na jednom stipendiu. Domů jezdil jen na víkend jednou za měsíc, tak jsem vždy dostala zvířátko. Nejraději jsem měla trojici husky pejsků a tygříka. Ještě bych je měla mít, stejně tak opici Bessy, kterou jsem dostala od jednoho ruského jazykovědce, když u nás by poprvé.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    • Hani, já jsem barbínu viděla poprvé u jedné holčičky, když jsem byla s rodiči na dovolené v Bulharsku, bylo mě asi deset. Její tatínek pracoval na montážích v cizině a tak jí barbínu přivezl, tady nic takového tehdy nebylo. To víš, že jsem na ni koukala jak na zjevení a záviděla… Měla na ní plno oblečků v růžovém kufříku, vidím to úplně přesně. Měj se dobře, Hani. L,

  24. Tvůj článek mě moc potěšil 🙂 Taky jsem měla panenku jako je Hanička a plaváčka. Moc jsem si přála panenku s dlouhými blond vlásky. Ale nedostala…
    A teď – na stará kolena – máme plyšové kamarády, co s námi jezdí na výlety.
    Měj se moc hezky, zdraví Marie
    (https://vyletyprochazky.blogspot.com/)

  25. To jsou překrásné vzpomínky! Z dětství mám dvě hračky, jednoho medvěda, kterého jsem dostala k prvním narozeninám a v tu dobu byl stejně veliký, jako já, a zajíčka, kterého jsem dostala v asi šesti letech, když jsem šla na operaci mandlí. Ostatní hračky mamka dala dětem kamarádky, která na tom nebyla s penězi dobře. Mrzí mě to, protože se k mamince pak nezachovala vůbec hezky a my tak přišly o všechny vzpomínky. Některé hračky má naštěstí mamka ještě u sebe, třeba sestřinu modrou opici :D, dětské knížky, stavebnice, pastelky. Když hlídala naše kluky, rádi si s našimi starými hračkami hráli :).

    • Jani, to jsem ráda, že jsi se stavila na návštěvu. Já mám také staré pohádkové knížky, ty mám moc ráda, čtu z nich vnučkám pohádky. Některé jsou ještě po mojí mamce a jsou spravované, babička je sešívala provázkem, aby se úplně nerozpadly. Moc Ti děkuju, Lenka.

  26. Leni, krásné vzpomínání. Máš úžasnou sbírku hraček. Ani nevím, kam se poděly mé panenky z dětství. Část panenek mé dcery opatrovala moje maminka. Všechna pravnoučata si u ní na chatě ráda s nimi hrála ( i kluci). Přeji klidné jarní dny na zahradách. M.

  27. Zdravím Leni, to je krásná vzpomínka. Také jsem měla plaváčka i chodící panenku. Dnes už nemám nic. Jen ve sklěpe by se něco našlo co měla zase dcera. Hodně jsem toho i rozdala.

  28. Leni, to jsem si s tebou krásně zavzpomínala :)))). Měla jsem skoro všechny panenky jako ty.
    Opatruju jen tu gumovou Zuzanku, ale ta není po mně. Moje dcera ani vnučky si s panenkama moc nehrály, ale já si hraju do dneška. A to miminko měla kamarádka, já dostala podobné, ale nebylo to ono. jiná kamarádka zase měla stejný proutěný kočárek. Jsou to krásné vzpomínky.
    Díky za připomínku.

    • Hani, ahoj. Já si taky hraju pořád… Nějak mě to nepřešlo. A vždycky jsem si hrála moc ráda. Panenky, medvídek, k tomu krabice látek a nikdo o mě celý den nevěděl. Vystačila jsem si hodně sama, panenky jsem přestrojovala pořád dokola a přerovnávala látečky… Vždycky jsem byla hadrnice, jak říkala moje babička. Měj se hezky, Lenka.

Napsat komentář: Eva Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *